Náš strom 10

5. září 2011 v 17:15 | MK |  Náš strom
Náš strom 10
Tak další díl Náš strom. Občas nemůžu uvěřit, že už je to desátý díl, ale je to tak
. Jinak tento díl už se bude odehrávat z roku 2006 čili rok, když se TH proslavili. Tak komentujte a příjemné počtení



Rok 2006:
Dva roky utekly od té doby co Tom prožil již druhý podraz od Mel. Trápil se dlouhé měsíce. Po domě chodil jako tělo bez duše a Bill se na to dál nemohl dívat. Ničilo jej vidět Toma takhle, protože si začínal víc a víc připouštět, že Toma miluje a byly chvíle kdy se chtěl vykašlat na to co je morální a co ne a říct mu pravdu. Ale pořád tady bylo spoustu věcí v prvé řadě.
Tom si udržoval od citů určitý druh odstupu, skoro jako by se bál znovu zamilovat. Ta druhá věc byla, že to co se mezi nimi stalo Tom bral pravděpodobně jen za takový úlet, aspoň Bill si to myslel. Nemohl mu to mít za zlé. Přece jej poprvé odmítl, ale v té době se bál a navíc si nebyl stoprocentně jistý co cítí. Až teď po dvou letech kdy se rozhodl vzdát se svého snu být spisovatelem a splnit sen Tomovi o hudební karieře, kterou vždy považoval za něco čím by se v životě nechtěl řídit, si připustil, že Toma skutečně miluje. Ano Bill se rozhodl kvůli bratrovi založit skupinu, aby byl šťastný. A povedlo se.
Tom se začal opět naplno smát a užívat si života skoro jako kdysi. Bill vždycky,když měl zazpívat před takovým množství lidí se hrozně styděl, vždy měl co dělat, aby z podia neutekl. Ty páry očí co se na něj upíraly, ten burácivý křik fans, nebylo to nic pro kluka co byl vždy introvert, co se rád držel v pozadí, ale pro Toma to dělal rád.

Zrovna dnes měli mít koncert a Bill už teď pociťoval nevolnost. Chtělo se mu zvracet a srdce bilo nepřestavitelnou rychlostí a to měli vystupovat zhruba za hodinu a půl. Bill se snažil přijít na jiné myšlenky a nepřehrávat si v hlavě ty zaujaté pohledy všech těch dívek, které by se mu ihned odevzdaly. Jeho povídka už dva roky ležela bez povšimnutí na jeho nočním stolku v hotelu. Brával jí i teď sebou byla to součást jeho života. Něco co jej drželo nad vodou, když mu bylo nejhůř. Dlouho nenapsal žádný díl i když povídka nebyla dokončená.
Jednou přece přísahal, že jí dokončí až bude úplně šťastný což Bill nebyl. V tu chvíli jej napadla jedna věc. Co kdyby zkusil něco napsat teď, když pociťuje takovou nervozitu před koncertem. Vzal do ruky propisku. Chvíli přemýšlel, nevěděl, jak by se měla jmenovat další kapitola. Nakonec jí dal výstižný název Rette mich. Název se hodil jak k tomu o čem byla ona píseň, tak i k tomu v jaké situaci se právě nacházel. Slova se zase jako kdysi snášela pomalu na papír a Bill byl zase ve svém živlu. Tohle miloval, tohle byl jeho život. Kapitola končila po dvou stránkách, které zaplnil během půl hodiny, když se ozvalo netrpělivé zaklepání na dveře.
"Bille, brácha už musíme jet nebo přijedeme pozdě a to já nechci na to se moc těším až zase dostanu nějaké telefonní číslo." Bill si tiše povzdechl.
"Copak jich ve svém mobilu nemáš dost? Jo jasně Tome, už jdu." Spěšně zaklapl deník a společně s Tomem se vydal do tourbusu, kde už na ně čekali Gustav s Georgem. Tom si okamžitě sedl k Georgovi a začal mu vášnivě vyprávět o tom, jak dneska zase uloví nějakou kost a Bill jen tiše trpěl. Bylo to pro něj hrozné, když viděl jak Tom flirtuje s jinýma tak moc se za tu dobu změnil, ale aspoň ho měl…..jako bratra.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Crazy.DE.Bill