Náš strom 5

5. září 2011 v 17:12 | MK |  Náš strom
Takže nedivte se kdo to píše:-). Dělám MK-Kudibal betaread a jelikož sem včera nestihla poslat opravený Náš strom, tak to sem dneska házim já. Tenhle díl se určitě povedl a myslím, že si ho užijete jako já;-). Pěkný čtení

Tom zalehl k Billovi. Billova hlava vykoukla z deky pořád se trochu třásl, ale bál se požádat Toma o obětí přece jen bylo ještě na něj trochu brzo a on se obával že zítra až se vzbudí bude všechno jako dřív.
"Tome?" Prolomil to ticho mezi nimi a pohlédl Tomovi do očí. "Copak?" Zase chtěl říct bráško, ale zarazil se. "Kdy budeš číst tu povídku?" "Asi zítra pokud budu mít čas. Proč se ptáš?" "No já jen, že ta poslední kapitola není zrovna to co bys měl vidět.Tak jestli sis to čtení té povídky třeba nerozmyslel?" "To víš, že jsem si to nerozmyslel," Tom se posunul trochu víc ke kraji, protože Bill byl zase jen na malém kousíčku postele.
"Ale mně se to nepovedlo, potřebuju to napsat znovu." "Ale nepotřebuješ Bille ani ty předchozí díly si nepřepisoval a posuň se trošku víc ke mně nebo budeš za chvilku na zemi."
"A-A to vážně můžu?" "Bille kdybys nemohl, tak tě nechám přespat rovnou na zemi." Bill se tedy trochu nedůvěřivě posunul. Měl sice pocit, jako by v Tomových očích viděl něco co dřív nikdy neviděl, ale u Toma si nikdy ničím nemohl být jistý. Občas měl pocit, že o něm už něco ví, ale v další vteřině se jeho starší bratr zachoval úplně jinak než doufal, že se zachová. Ve tmě si vzájemně hleděli do očí. Po chvilce mlčenlivého pozorování prolomil Bill to ticho ,které mezi nimi panovalo:
"Tome vím, že bych na tohle neměl zavádět hovor, ale docela už nějakou dobu jsem o tom přemýšlel." "A o čem si přemýšlel a k jakému závěru si došel?" Zeptal se i když trošku tušil odpověď. "Jde o nás Tome, nechováme se k sobě jako bratři. Občas bych chtěl, aby si byl pro mě dobrý přítel i bratr v jednom. Mám tě rád víš." Zašeptal potichounku poslední větu a čekal co Tom odpoví. Ten na Billa chvíli zíral. Nevěděl co na to říct. Zahřálo jej to u srdce a zřetelně se mu vybavily všechny ty roky, kdy žili pod jednou střechou, jako cizí lidé.
"Podívej já….asi si už pochopil proč se chovám, jak chovám. Já nedokážu snést, že tě mají všichni raději než mě. Pro ně jsi dokonalý a já jsem jen nula v pozadí. Vždycky jsem byl ten druhý a vždycky budu." Tom sám nevěděl, kde se v něm vzala ta vlna upřímnosti. Tohle nikdy nechtěl říct ani mámě věděl, že by ho nepochopila, že by na to řekla jen: "Ale Tome máš všechno co má Bill a já vás mám ráda oba". Ale tohle mu nestačilo chtěl mít v něčem navíc než to černovlasé stvoření. Jenže zatím dosáhl jen toho, že každý týden si vyšel s jinou holkou, Mel se mu vysmála, učitelé ho nenáviděli.
"Ale Tome přece jsou věci ve kterých si lepší třeba já," Bill se zamyslel, "jsem moc stydlivý a tak nemám žádnou holku, kdežto ty máš holek plno nebo se neumím líbat.
"Kdo ti řekl, že se neumíš líbat? Mě se zdá, že líbáš no úžasně." Tom se začervenal. Ještě, že byla tma a nebylo to vidět.
"Fakt? No víš s tebou to bylo poprvé, tak mě napadlo jestli jsem neudělal něco špatně.
"Děláš si srandu? To bylo poprvé? Myslel jsem, že když ses tenkrát zvedl při kompotu tak, že ses vážně líbal.
"Lhal jsem," odpověděl Bill prostě. "Bille já nad tím pořád přemýšlím a teď mám chuť udělat něco co jsem ještě nikdy neudělal." Bill se trochu víc zavrtal do peřin. Ten tón jakým jeho bratr mluvil byl zvláštní.
"Co chceš udělat?" Tom si nervózně olízl piercing ve rtu: "Můžu tě zkusit obejmout a přesvědčit se o něčem?" "A-Ano, ale o čem se chceš přesvědčit?" "To je teď jedno." Tom tu nechtěl detailně popisovat svoje pocity, které měl po onom osudném polibku. Přisunul se co nejtěsněji k Billovi a poprvé v životě ho jemně objal. Srdce se mu přitom jemném kontaktu rozbušilo a jeho naplňoval důvěrný a velmi příjemný pocit. Tom se odvážil rukou pohladit Billa po zádech.
"Tome," ozvalo se mu těsně u ucha. "Ano?" "Já….proč mi dáváš falešnou naději, že bude všechno lepší, když se zítra vzbudím a nic nebude jako dřív?" Ta otázka se sice do oné hezké atmosféry moc nehodila, ale Bill Tomovi pořád moc nevěřil. Jednou,když se k němu choval mile, tak mu druhý den řekl, že se trénoval na školní představení a tak se tehdy zapřísáhl, že už mu neuvěří ani slovo.
"Vzpomněl sis na to co jsem ti řekl před rokem, jak jsme stáli u našeho narozeninového dortu že? Podívej je mi to líto vážně." Bill na něj chvíli zíral. Nečekal, že se mu Tom omluví. Pořád čekal, že se začne smát a řekne, že to byla nějaká hloupá sázka s nějakým jeho známým, ale vypadalo to, že to Tom myslí smrtelně vážně. Tom si ho k sobě natočil a dlouze se mu zadíval do očí. "Teď ještě ta druhá věc," zašeptal a opatrně se k Billovi začal přibližovat. Billovi se vybavila jeho povídka. Název další kapitoly bude Nedůvěra a doufání v lepší zítřek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Crazy.DE.Bill