Náš strom 6

5. září 2011 v 17:13 | MK |  Náš strom
Náš strom 6

Tak je tu další díl.Myslím,že tuhle povídku začínám pomalu, ale jistě komolit. Ale snad je to pořád trochu ke čtení. Už se mi v hlavě rýsují předmluvy k Billovu deníku. Jinak tenhle díl chci věnovat všem, kteří čtou tuhle ff a kterým se líbí. Tak komentujte jsem moc zvědavá na váš názor.

Jejich rty se setkaly v nevinném polibku. Oba cítili znovu ten pocit, jako když se poprvé políbili. Bill se třásl, hlava se mu točila a když by stál pravděpodobně by skončil na zemi. Věděl, že to tak být nemá ,chtěl přece jen, aby byl Tom jeho nejlepší přítel a bratr v jednom. Tak proč ho tady teď líbá? Příjemné pocity začínaly střídat výčitky z toho, že dělá chybu.
"T-Tome," prudce se od něj odtáhl. Tom na Billa upíral pohled, jaký u něj Bill viděl snad jen v okamžiku, kdy políbil Mel. Co by za ten pohled dal ještě včera a teď si nevěděl rady ani s tím pohledem, ani sám se sebou.
"J-Já Bille promiň, ale víš myslel jsem na tohle celé odpoledne," připustil Tom. "Tome já lhal bych, kdybych řekl, že já ne, ale víš tohle by jsme neměli. Je to nezákonné. Moc jsem chtěl být tvůj nejlepší kamarád, ale nechtěl jsem to takhle." Tom pocítil jistý druh zklamání, které si nedokázal vysvětlit. Bylo to podobně jako s Mel tenkrát, když si vybavil její škodolibý smích ve vestibulu. V té chvíli mu bylo do breku a měl co dělat, aby zachoval klid a neutekl potupně se vybrečet na školní záchody, jako to dělala děvčata od nich ze třídy. Tom chvíli mlčel než se odvážil na to něco říct.
"Dobrá ber to, jako takový neobvyklý způsob usmíření. Budeme tedy kamarádi." Bill se usmál, s Tomem se objali a společně takto usnuli. To, že pro Billa ty polibky nebyly jen hra a velmi se mu líbily, si nechal pro sebe. Není to dovoleno, tak nesmím uvažovat nad tím, že bych se z Tomem nejraději líbal pořád a už vůbec ne na motýlky, které cítím v břiše.

Ráno se vzbudil jako první Tom. Rád by se protáhl, ale bránil mu v tom Bill ležící mu na břiše. Tom s ním jemně zatřásl.
"Vstávej bráško, musíme do školy." Bill na Toma ospale zmžoural a šťastně se usmál při oslovení bráško ho zahřálo u srdce. Pořád si nemohl zvyknout na to, že se s Tomem usmířil, ale na dobré věci si člověk rychle zvyká a Bill věděl, že si na příjemnou změnu zvykne. Vyhrabal se z postele a šel do koupelny udělat ze sebe přijatelnou osobu. Když byl se vším hotov, tak už jim nezbývalo moc času. Tudíž si museli vzít snídani sebou. Toma malinko naštvala poslední věta vzkazu od mámy, kde stálo: "Ne, abys Tome zase něco ve škole vyvedl. Nebudu za tebe pořád chodit do školy žehlit tvoje maléry. Jinak vám přeju ať se vám oboum daří."
"Mamka nám vzkazuje, že nemám dělat problémy, ať koupíme chleba a ať se nám daří. Myslím,že tím chtěla říct, že na mě máš dát pozor ať nejsem drzý a nedělám bordel." Bill vycítil, že to bratra trošku naštvalo, tak na to nic neřekl.

Při cestě na autobus se všichni otáčeli, když viděli, že dvojčata vyrazila společně do školy. Nejvíc ze všech byl překvapený Dan, člen Tomovi partičky. Terorizovat Billa a Nicka ho hrozně bavilo a hádky s ním ještě víc. Proto když viděl, jak se k němu Tom blíží v závěsu se svým bratrem málem mu spadla čelist až ke kotníkům.
"Ahoj Dane, co tak koukáš?" "Co tak koukám? Co tu s tebou dělá to pískle?" Tom pocítil poprvé slabý záchvěv vzteku. Nikdy mu nevadilo, že se ostatní do jeho bratra naváželi, až teď.
"Tak za a) není to pískle a za b) je to moje dvojče." Dan nevěřil tomu co právě slyšel. Zatáhl si Toma stranou a začal: "Poslyš Tome. Ty ses snad pomátl či co, vždyť je totálně necool. Je hnusný a ještě k tomu je gay.
"Jau," v té chvíli se Dan chytl za nos, ze kterého mu vzápětí vytryskl pramínek krve. Tom stál výhružně nad Danem. V jeho pohledu se odrážel vztek: "Takhle o Billovi nemluv nebo dostaneš víc než jednu ránu." Procedil Tom skrz zatnuté zuby a štítivě se od něj odvrátil. Bill šokovaně stál opodál a nevěřícně koukal na bratra ,který mu pokynul rukou a klidně nastoupil do autobusu. Bill se po chvíli vzpamatoval a nastoupil také. V autobuse už na něj mával Nick, aby si šel sednout za ním. Na chvíli nevěděl jestli si má sednout za bratrem nebo za Nickem. Nakonec se usadil vedle Toma.
Poslední co zachytil byl Nickův nechápavý pohled. Kdyby se Bill koukl ještě o něco pozorněji, zachytil by v Nickových očích ještě něco. Jeho oči totiž prozrazovaly přesně to, na co právě myslel.Teď přijdu o svého nejlepšího přítele ,protože bratr pro něj bude víc než já.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Designed by Crazy.DE.Bill